Stromy pro nás tiše pracují. A nejen pro nás. Protože jsme si už skoro na všechno zvykli, zkusme si přestavit obraz, kdy jsme v našem městě bez stromů nebo jen se zbytkem těch, které nějakým způsobem přežily. Osobně takový obraz budí dojem spíše arabského města, plného sucha, prachu a žáru.

Foto: autorka, GR

Ale skutečnost, kterou zažíváme, když nás strom osvěžuje svým stínem v době letního vedra, je mnohem živější a žádanější. Jak to vlastně stromy dělají? Co vlastně dělají všechno za práci uvnitř svých kmenů, větví a listů, že se v jejich blízkosti cítíme dobře a díky nim a vůbec zelené vegetaci jako takové dýcháme?
Vnitřek těla stromu není žádný jednoduchý systém. Můžeme ale pro představu uvést, že kmenem a větvemi se táhnou cévy a cévice – dlouhatánské tunýlky, podobně jako naším tělem cévy. Kořeny stromu (mluvíme o městských stromech) nasávají pod tlakem vodu z půdy (pokud ji mají k dispozici a dosáhnou na ni) a vedou ji celým tělem až do listů. V listech na spodní straně (na rubu) je krásný zástup mikroprůduchů (asi 100 průduchů na 1 cm2 listu). Tyto průduchy pružně reagují na koncentraci oxidu uhličitého ve vzduchu, ale také na mnoho dalších procesů v ovzduší, hlavně také na koncentraci vzdušné vlhkosti nebo naopak na míru problematického sucha. Za normálních okolností se do průduchu dostanou molekuly oxidu uhličitého – našeho starého známého skleníkového plynu – a jsou dále stromem zapracovávány složitými fyzikálně – chemickými mechanismy až do výsledné látky – cukru glukózy. Tu si strom ukládá a z ní roste jeho tělo. Z průduchů však také vychází vodní pára (ona voda natažená z kořenů) a zde se děje pro nás obrovsky důležitý proces – výpar páry, do které se natahuje (shromažďuje, akumuluje) teplo ze slunečního záření.